Přeskočit na hlavní obsah

Moje desatero

Ahoj všem!

Dnes bych se chtěla s vámi podělit o svoje "desatero", kterým se držím. Kolikrát nevíme, co je správně a co je špatně. Každopádně si myslím, že tyto body by vás, stejně jako mě, mohli trochu nakopnout a uvědomit si pár věcí. Třeba to, co byste v životě chtěli, kým chcete být nebo jak se snažit dosáhnout klidu a míru v mysli.


1. Násilí a pomsta jsou zbytečné vyplítvaná energie za někoho či něco, co za to ani nestálo 
 
2. Žít v přítomnosti. Co bylo, bylo a nezměníme to a co bude, bude. Budoucnost je nepředvídatelná
 
3. Neobviňujte se, když se něco pokazí. Maximálně si vemte ponaučení, ale zbytečně tím nezatěžujte svou mysl a duši 
 
4. Mít přání a touhy je přirozené,ale i to má své meze, pokud budeme chtít něco až příliš velkého, budeme akorát smutní či deprivovani, že jsme toho nedosáhli 
 
5. Snažte se být maximálně upřímní a duševně čistí. Lhát by se nemělo a je lepší buď rovnou mlčet, nebo to dělat jen v nejkrajnejsi nouzi
 
6. Uvědomte si, kdo jste a stavejte na tom. Nepodceňujte se, ale naopak se naučte se chválit a přijímat chválu i od druhých 
 
7. Buďte všímavý. Vnimejte, jak se cítíte. Vnímejte okolí. To stejné s laskavostí k sobě i ostatním.
 
8. Nezapomeňte se usmívat, já osobně ještě když jsem byla troska, dala jsem si úkol aspoň 3x denně se usmát na nebe 
 
9. Nezapomeňte, že vše je pomijivé a každé životní období, ať už horší či lepší, jednou pomine a měli bychom z toho co nejvíce vytěžit. 
 
10. Zpomalte. Meditace, odpočinek a yoga jsou tři ze způsobů, jak skvělé uvolnit tělo i mysl. Pokud se pustíte do meditací, berte na vědomí, že ze začátku je to těžké, ale čím častěji to budete dělat, tím lépe vám půjde vypnout a věřte mi. Nebýt i těchto nástrojů, nevím jak bych vypadala
 
 
Buďme naší nejlepší verzí, posouvejme se dál. Nikdo neřekl, že život je jednoduchý, ale to neznamená, že se nemůžeme rozhodnout si takový život alespoň z části vytvořit.
 
S láskou Terry D.P. ♥ 
 
 


Komentáře

  1. Děkuji moc za tvoje desatero. Pro mě dělá největší problém 2) a 3). I když se snažím, tak furt mám s tím problémy, ale snažím se dál. Přeji ti úžasný den Terry <33

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog. Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci. Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchran...

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...