Přeskočit na hlavní obsah

Jaké jsou nejčastější příznaky?

 

Ahoj všem,

V tomto příspěvku bych se chtěla zaměřit na nejčastější příznaky / symptomy panické poruchy, ve kterém zmíním nejen ty, které jsem měla a mám ale zmíním zde i ty, které mají moji známý.

Než je tu vypíšu, chtěla bych vám říct, že symptomy se mohou v průběhu měnit. Může jich dočasně být více, nebo méně.

 

Symptomy, které jsem poznala já:

• dušnost

• stažený krk

• rozostřené vidění

• pocit na omdlení / omdlení

• stažený hrudník

• stažený žaludek

• reálný pocit, že umřu nebo, že nad sebou ztratím kontrolu

• „výboje“ uvnitř těla

• nekontrolovatelné škubání těla

• derealizace

• problémy s pamětí

• bolesti těla, nejčastěji hlavy a zad

• špatný spánek

• zhoršené dýchání

• nadměrné pocení

• zrychlený dech i tep

• pocit otupělosti

• „zvonění“ v uších

 

Jaké jsou ještě další?

Je jich opravdu hodně, takže zde vypíšu část. Pamatujte ale, že vám to neublíží, ani vás to neznežije. Jsou to „jen“ pocity, které pominou.

 

Zde jsou: mozková mlha, strach ze všeho, deja vu, noční můry, šílené myšlenky, halucinace, trávicí problémy, nemožnost polknout, deprese, derealizace, depersonalizace, pocit méněcennosti, přehlcená mysl, vypadávání vlasů, strach ze samoty, potřeba sedět blízko východu / únikové cesty, neustálé ujišťování, přibírání nebo hubnutí, bolesti kloubů a svalů nebo i neustálé zívání.

 

Symptomů je opravdu velké množství a proto si často mylně myslíme, že je nám něco vážného. Máme strach, jestli není špatně něco s našim srdcem nebo jestli nemáme nádor na mozku. Je v pořádku se nechat vyšetřit, ale z vlastní zkušenosti vám doporučuju výsledkům věřit. Pokud nebudete, dostanete se do začarovaného kruhu, kdy budete chodit po vyšetřeních všech různých nemocí se stejným verdiktem, akorát s rozdílem, že můžete být více paranoidní, že to například doktoři před vámi tají.

 

To je ode mě vše a opět budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů, jak je vám a jak s tím pracujete.

S láskou Terry P.D. ♥♥♥

 


 

Komentáře

  1. Od pondělí co jsem se vrátil po měsíci do školy, se cítím hrozně nesvůj a častěji mívám symptomy než předtím. Nevím, jestli to bude lepší. Ale tobě ti přeji ať se ti daří do dalších dnů <33

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog. Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci. Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchran...

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...