Přeskočit na hlavní obsah

Když random patlanice pomáhají

 Ahoj všem! 


Tuším, že na blogu jsem se už o arteterapii zmínila, pokud ne, tak teď už ano.

Co je arteterapie?

-        Jde o způsob, jak vyjádřit své myšlenky, emoce..

-        Je to o absolutní volnosti malování, zapomeňte na trauma z dětství, kdy u některých z nás naše „díla“ byla nedoceněná, kritizovaná a nevím co ještě. Celkově malování se podle mě nemůže ani známkovat nebo hodnotit jednoznačně, protože v čem jeden vidí katastrofu, druhý v tom najde krásu.

-        Nějak je už asi jasné, že k tomu budete potřebovat papír a nějaké výtvarné pomůcky. (malování na telefonu/tabletu je taky super, ale tohle má za mě větší smysl už v tom, že si pohrajete s mícháním barev sami naživo a zkoušíte si různé odstíny nebo kombinace barev)

 

Proč bychom to měli alespoň zkusit?

 Protože:

-        Zabaví vás to.

-        Zapnete zase trochu jinou část svého mozku.

-        Najdete své kreativní já.

-        Pomůže vám to se vyjádřit, aniž by kolikrát z toho něco poznal kromě vás, takže je to takové vaše umělecké tajemství.

-        Udělat z patlanice něco, co na konci vypadá i jako něco, co už známe, je kouzlo.

-        Vrátíte se o pár let zpátky, do doby, kdy jste byli šťastní, když jste uviděli kaluž s blátem a mohli si v ní zaskákat. (takže tím dáte prostor projevu vašemu vnitřnímu dítěti)

-        Nikdy to nemůžete udělat špatně.

-        Je to pro všechny duše, bez ohledu na věk!!!!! Malovaní není ostuda!

Co znamená moje patlanina?

Vesmír, který je nekonečný, má spoustu barev a zkrátka mě už od mala fascinuje. Skrývá spoustu tajemství, hvězd, planet, planetek, mlhovin, galaxií atd. Osobně věřím, že každá hvězda je výjimečná, protože si myslím, že v každé z nich bydlí někdo, kdo nás opustil a má tak větší přehled o nás a určitě nás chrání, milují a pomáhají. (omlouvám se tímto všem, kteří mají jinou verzi o odchodu našich milovaných, není to nic proti vašim vírám nebo přímo náboženstvím).

 

Zde je moje velkolepé dílo v plné kráse, aneb smíchané random barvy na černém podkladu. :D

 

klikněte tu:  Vesmír

S láskou Terry P.D.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog. Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci. Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchran...

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...