Přeskočit na hlavní obsah

26 VĚCÍ, KTERÉ JSEM SE NAUČILA ZA 26 LET ŽIVOTA

 Ahoj všem!


Nadpis jasně říká, o čem tento článek bude.

Dnes je mi 26 let. Ano, pořád jsem kuře, ale na druhou stranu si myslím, že mám co předat nebo minimálně se na to můžu za pár let podívat znova a zhodnotit moje aktuální názory, pohledy apod.

 

• neustálý seberozvoj naší osobnost, je základ

• nedívat se na to, kolik nám do cíle zbývá ale koukat na to, co už jsme dokázali a kam jsme zvládli dojít

• aktuální doba je podle mě velmi rychlá a je potřeba zpomalit

• mít lidi, kterým na vás opravdu záleží, je skutečné bohatství

• nedělat si příliš velké až naivní naděje a představy o čemkoliv, akorát se zklamete v moment, kdy se setkáte s pravou realitou

• denní snění je skvělá schopnost, jak alespoň na chvíli se cítit lépe

• nesoudit ostatní, nikdo z nás nechodíme v botách jiných

• vážit si všeho, co máte.. i když sníte o lepším životě, nezapomeňte, že někdo sní o tom, žít ten váš nebo mít to, co máte vy

• respekt, laskavost a láska je jedním z klíčů ke svobodnější mysli

• nebát se změn, vše se děje tak, jak má

• konzumovat kvalitní a smysluplné média, informace a zprávy, které vám opravdu něco dají

• pečovat o sebe nejen zvenčí, ale i zevnitř

• pokud se v životě cítíte ztracení, vyhořelí a máte pocit, že jste na konci svých sil, vzpomeňte si na měsíc, který též z noční oblohy zmizí úplně, aby mohl zase vyrůst

• vyhledat odbornou pomoc není ostuda, ale naopak důkaz toho, jak silní jste

• nastavte si hranice, přes které nenecháte ostatní přejít

• zkoušení nových koníčků, abyste našli něco, co vás bude naplňovat

• netolerovat disrespekt

• když vám ze života odejde někdo, koho jste milovali a záleželo vám na něm, tak nikdy nebudete sami (i když se tak budete nejspíš cítit), protože máte vzpomínky, které tu osobu drží naživu, i když tu fyzicky bohužel už není

• stát si za svým názorem

• pokud jste na místě, kde nechcete být, máte právo odejít.. proč byste ztráceli čas někde, kde vám není dobře, když ho můžete investovat do něčeho smysluplnějšího?

• říkat NE

• projevovat lidskost a pomáhat lidem, kteří jsou v nesnázích

• ananas ani brusinky na pizzu opravdu nepatří :D

• být zodpovědný za sebe, své slova i činy

• umět naslouchat druhým

• projevování emocí je přirozenou součástí živých stvoření

 

S láskou Terry P.D. ♥

 


 

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥
8 komentářů
Další informace

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog. Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci. Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchran...
8 komentářů
Další informace

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...
2 komentáře
Další informace