Přeskočit na hlavní obsah

Proč dát přednost rozumu před srdcem

 

Ahoj všem!

 

Dnes bych tu ráda napsala něco o tom, proč bychom měli dávat přednost rozumu (popř. intuici)

 

Tato věc se týká nejen lásky jako takové ale i ve vztazích s rodinou či přáteli. Zažili jste někdy moment, kdy vám došlo, že vy do dané osoby dáváte všechno, co máte a druhá strana nedává nic? Kolikrát jste se cítili jako hlupáci jen proto, že jste chtěli mít někoho rád a užívat si chvíle v životě? A co třeba pocit, kdy jste se cítili, že si nic nezasloužíte?

 

Podle okolí můžu říct, že je to bohužel běžná věc. Lidé vám lžou, aby si vás udrželi a zneužili vaši dobroty a lásky. Pak tu máme i případy, kdy cokoliv co uděláte, je prostě špatně a je to vaše vina, i když je to věc, kterou provedla druhá strana.

 

Myslím si, že největší příčinou těchto situací je naše očekávání. Máme růžové brýle a věříme, že se to změní k lepšímu. Změní? Ne. Bude to horší. Jsou to zkrátka toxické vztahy, které vám akorát ubližují a moje doporučení je útěk.

 

Vysává nás to po všech stránkách, ztrácíme sebevědomí, zájem o věci, které jsme milovali, motivaci se posouvat dál a spoustu dalšího. Pokud nebudeme milovat sebe, nebudeme schopni se bránit proti chování, které je vůči nám neadekvátní. VY jste ti hlavní pro sebe, VY jste si tou nejlepší oporou, VY byste si měli dopřávat vše, co si přejete a nechtít to od lidí, kteří vám to nedají a naopak vám akorát ublíží. Nastavte si hranice a držte se jich, nejste ničí majetek a nikomu nic nedlužíte, na to nezapomeňte!

 

Všichni jsme lidé, a i když je to někdo z rodiny nebo hodně blízký člověk, neznamená to, že musíte jakékoliv neférové, arogantní chování snášet. Někdy je to hodně těžké, ale odstranění takových lidí vám přinese úlevu a ušetří vás to od bolesti a zbytečně vyplýtvané energie, kterou jste mohli vynaložit do něčeho, co smysl opravdu má.

To je tak nějak asi vše, co jsem tu chtěla napsat, jste silní a bojujte za lepší dny a krásnější život!

 

S láskou Terry P.D.

 


 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog. Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci. Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchran...

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...