Přeskočit na hlavní obsah

4 měsíce bez táty

 Ahoj všem :)


Dnes jsou to 4 měsíce bez tatínka.. přijde mi to jakoby se to stalo včera. Nějak už racionální stránka mě přijala fakt, že už tu není, ale srdce stále nějak doufá a čeká, kdy se vrátí. Je to stále pro nás hrozně náročné, byl a vždy bude tím nejlepším člověkem, kterého jsem poznala a měla to štěstí a čest být jeho dcerou.

Neztratila jsem totiž „jen“ tátu, ale nejlepšího kamaráda ale i pocit domova a bezpečí. Mám v duši momentálně obrovskou díru, kterou se snažím nějak zaplnit, jen to zabere nějaký čas. Mám často výčitky a otázky „coby, kdyby“, a to mě ničí ještě víc.. nemohla jsem ho zachránit? Nemohla jsem něco udělat jinak? Odpověď je prostá. Nemohla. Tento černý osud si nikdo z nás nenapsal, už nám napsaný byl.

Často i dumám nad tím, jestli nás vidí, jestli je třeba na nás i pyšný nebo jestli se občas něčemu zasměje.. já věřím, že ano. Asi týden potom, co odešel, jsem si vytvořila myšlenku, že je ve hvězdičce, jenže jsem několik dní neviděla ani jednu. Do dneška. Když jsou to 4. měsíce.

Chtěla jsem to mamince doma udělat hezčí, takže jsem koupila lampu, závěsy, komodu, vyměnila jsem silikon okolo vany a vymalovala zdi tam i na wc, plus drobnější úklid. Byla jsem úplně vyřízená, nemám stále fyzičku ani sílu, ale dokončila jsem to. Když jsem šla zpět do obyváku, svítila přímo předemnou jedna jediná hvězdička a já věřím, že to byl táta. Byla jsem šťastná a pokud moje „umění“ viděl, musel se hrozně smát, protože to bylo poprvé, co jsem malovala a vůbec jsem nevěděla co a jak, akorát jsem mrkla na Google a zeptala se dědy na pár rad, Hned jsem vytáhla telefon a hvězdu jsem vyfotila, jen škoda, že s aktuálním telefonem nejsem ještě úplně kámoš, takže ta fotka podle toho vypadá. Ale důležitější je stejně ta vzpomínka v hlavě a v srdci ♥

 

Srdce nikdy skutečně nezapomene, pouze si může zvyknout na jeho nepřítomnost.

 

Snažím se žít tak, aby viděl, že jsem si od něj vzala toho opravdu spoustu a dokážu snad vše, co uměl on (až na jeho profesi, na to mozek bohužel nemám).

Děkuju ti tati za vše ♥♥♥

 

S láskou Terry P.D. ♥

 






Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥
8 komentářů
Další informace

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog. Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci. Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchran...
8 komentářů
Další informace

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...
2 komentáře
Další informace