Přeskočit na hlavní obsah

O mně

 Zdravím všechny, kteří přišli na můj blog.


Jmenuju se Tereza a trpím panickou poruchou více než rok následkem zdravotního stavu a následném úmrtí mé velice blízké osoby, mého táty. Rozhodla jsem se začít psát blog, protože mi psaní pomáhá a  třeba vám moje příspěvky pomůžou nebo naopak se podělíte se mnou o vaše zkušenosti vy. Budou tu nejen moje záznamy o aktuálním stavu a pokrocích, ale i nějaké moje hobby či tipy na různé věci.


Byla jsem předtím "normální" holka, která žila a užívala si to. Chodila jsem na yogu, procházky, poslouchala hudbu, vařila, pekla a spoustu dalších věcí. Jenže to vše se změnilo s první panickou atakou 25.9.2023, kdy jsem šla z obchodu domů a najednou se mi udělalo zle. Myslela jsem, že je to infarkt, protože mi bylo na omdlení, přestala jsem cítit nohy a neskutečně mě bolel hrudník. Když jsem s průběžnými zastávkami došla domů, tam se mi to už rozjelo naplno, kdy začalo neskutečně rychle bušit srdce a já myslela, že umřu. Byla mi přivolána záchranka a verdikt byl - panická ataka. Nikdy jsem to předtím nezažila, ale bylo to pro mě šílené. Bohužel jsem se toho, že by to přišlo znovu, bála tak moc, že najednou to chodilo 5-6x denně. Byla jsem vyřízená a moje rodina též, ale byli a jsou mi neskutečnou oporou. Byla jsem i hospitalizovaná na psychiatrické klinice, kdy během ní mi tatínek odešel navždy. Naštěstí jsme se to ráno viděli, chodil vedle do budovy na odběry krve skrz svojí nemoc, na kterou i zemřel. Strávili jsme spolu pár minut a pak mě šel doprovodit nahoru a řekl, že je unavený, jestli si ještě můžeme sednout vevnitř. Nějak jsem cítila, že je to naposledy. Bylo mi šíleně a nechtěla si to přiznat. Po pár minutách jsem se už musela vrátit a tak jsme se s tátou obejmuli a on mi řekl, ať se zase víc směju a přiberu. Nikdy na ten moment nezapomenu. Ten den odpoledne zemřel a mě to bylo oznámeno až večer, protože moji blízcí mi to nechtěli říct po telefonu, ale nemohli odejít kvůli vyšetřovaní ohledně tátova úmrtí.

Od jeho odchodu se mi život převrátil naruby a já se snažím bojovat a získat život zpátky a žít stále i pro něj. Za celou tu dobu jsem zhubla 11kg a mám akutálně už několik měsíců podváhu, i když jsem se naučila znovu jíst více + užívat nutriční doplňky. 

Chci vás nechat nahlédnout do mého života, boje, myšlenek a vývoje. Doufám, že to někomu snad i pomůže, protože vím, že panickou poruchou trpí spousta lidí. Ráda bych se tu i podělila s různými nástroji, které pomohou nervový systém uklidnit.

Toť ve zkratce o mně a sama jsem zvědavá, jak se tento blog bude vyvíjet. Ráda bych vás tímto chtěla poprosit o zpětnou vazbu do komentářů.


Děkuji ♥



Komentáře

  1. jsi skvela Terezko, drzim ti palecky, verim ze to zvladnes<33

    OdpovědětVymazat
  2. Přeji jen to nejlepší do budoucna <3 ať se ti daří Terry <33 jsi dokonalá <3333

    OdpovědětVymazat
  3. Jsi šikovná a nikdy nesmíš házet flintu do žita ! Všechno zlé v čase přebolí a musíš si hlavně vážit všech ostatních, kteří tady pro Tebe jsou a s Tebou žijí. I oni mají své trable a taky se s nimi perou. Jsi mladá, silná a chceš něco dokázat, tak držím palce, protože pokud člověk opravdu něco chce, tak svou vůlí to dokáže! Musíš si věřit a těšit se ze života, který bude ještě dlouhý a plný krásných věcí a zážitků, tak s dobrou myslí kupředu...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ O DÁRKOVÝ POUKAZ DO NOTINA V HODNOTĚ 500KČ

 Přemýšlela jsem, proč rovnou neudělat hned ze začátku soutěž a udělat tak někomu radost. Mám v plánu souteže dělat i další v průběhu času. :) Jak vyhrát? do komentářů pod tento příspěvěk: 1) napiště o sobě 3 silné stránky 2) napište jednu věc, kterou byste chtěli v životě změnit 3) napiště, co vás naplňuje nebo vám dělá radost Výherce vyberu 2.12.2024 a vyhlasím ho zde na blogu, abychom se mohli spojit. S láskou Terry P.D. ♥

3 měsíce bez táty

  Tři měsíce bez našeho parťáka.. Pocitově je to jako 10 minut a neustále si myslím, že je to akorát špatný sen, ze kterého se probudím a bude zase vše při starém. Bohužel je to ale realita, se kterou se všichni musíme naučit žít. Úzkosti se začaly zvyšovat s nadcházejícími Vánocemi, protože to budou první Vánoce bez táty a to je pro nás nepředstavitelné, takže jsme se s maminkou dohodly, že tento rok Vánoce rušíme absolutně a budeme dělat, jako by ten den byl jako každý jiný. Ta bolest je moc velká na to, abychom ještě něco vymýšlely a nakupovaly. Spousta vzpomínek na každém kroku, při kterých se třeba i zasměju, jenže hned na to mi dojde ten fakt, že už to nikdy nezažiju. Ale jak zpívají v jedné písničce „dokud mám všechny tyhle vzpomínky okolo sebe, znamená to, že nikdy nebudu sám“, i když se tak cítím. Každopádně jsme s maminkou potřebovali mentální restart a tak jsme vyrazily do hotelu v Černé Hoře. Neskutečné, jak i jedna noc strávená tam, vám dok...